CELKEM km: 436 DEN/km: 69 PRŮMĚR km/h: 14 MAX km/h: 29,8 ČAS: 4h:53m JÍDLO: SPANÍ: Širák na pláži už v Lotyšku u majáku. POZNÁMKA: Ráno opět vyjetí až kolem poledne. Venku tak hnusně studeně fouká, že bejt mimo spacák je téměř nemožný. Takže veškerá činnost se provádí z něho. Teda téměř veškerá. Lidi okolo už běhají a snad se i chystají do tý studený vody líst :) Před větrem se schovávají po různu za duny v lese a na pláži jich moc není. Jelikož jsme vyjeli až opět kolem poledne tak nás za chvilku čeká živé vysílání. Teda čeká Martina. Každou neděli má živý vstupy z cest v půl třetí českého času, což je asi za 2 hoďky a on potřebuje nějaký místní telefon, na který mu z rádia zavolají. Takže nalézáme něco mezi kempem a parkovištěm v lese. Chvilku se nám nedaří vysvětlit, že sice telefony všichni máme, ale že potřebujeme nějaký místní, aby se neplatil roaming(respektive aby Martin neplatil roaming). Daří se. S Honzou dáváme 2 pivka a chipsy. Martin vysílá a zmiňuje i fakt, že potkal 2 cyklisty na Kurský Kose. Takže počínaje minulou nedělí, jsme slavný a proto nás od nynějška oslovujte: "ó velký Vezíre" :) :) :) Nakonec k mám přiběhla stará babča neumějící ani anglicky (jak překvapivé že :) ) ale co překvapivé je, že neuměla ani rusky. Což už je divný. No povedlo se nám vydedukovat že nám nabízí nějaký jídlo za 10 litu. Kdyby přiběhla před hodinou, tak si klidně dáme. Ale teď už jsme na odchodu. Cesta čeká a my musíme dnes do Lotyšska. Už takhle máme tak 100-150 kiláků skluz. Jenže ouha. Při vyjíždění z kempu jsem píchnul. Takže máme první defekt. Takže stavíme na bus zastávce hned vedle toho kempu a Honza jde opět pro pivo. Já začínám lepit duši. Kolem asi 20 hodinky jsme na hranicích s Lotyšskem. Kluci budou zkoušet jestli je pustí na občanku. Je to unie tak to musí jít. Já si vzal jen pas, tak zas zkouším vymámit razítko. Jenže paní je neoblomná a že prý razítko už není potřeba. Snažím se to uhrát na pojištění. Kvůli pojištění na ISIC kartě potřebuju prokázat, že se mi eventuelní zranění stalo méně než 30 dní po opuštění republiky. Jenže s její anglinou to nejde. Martin to zkouší rusky a když se jí ptá jestli to má přímo zakázáný, tak že ano. Samozřejmě že kecá, jen je líná otevřít jedny dveře a udělat bum. Jak já ty lemry líný úřednický nemám rád. A věřte že vim co povidám! Jak mají udělat co nemusí tak abyste po kolenou lezli. Je to smutný ale je to tak. Jeden cestovatel si děsně chválil úředníky v íránu. Birokracie jako jinde, ale vstřícnost a nápomocnost úředníků jakou jinde neviděl(pokud cestujete free stylem, tak se vám často stane, že potřebujete prodloužit vízum, to pak musíte na imigrační pro danou oblast, pak často s poplatkem někam do banky, většinou přes celý město, pak s potvrzením zpět na imigrační. Z imigračního pro nejakej glejt třeba na ambasádu či zastoupení, nebo alespoň na policii pro potvrzení čehosi a prostě jen lítáte, den, dva tři zabitý). Takže bez razítka rázíme hledat ubytování. Na mapě na hranicích vidím asi 15 kiláků super maják. Takže není co řešit. Problém nastal při odbočovaní k němu. Byl ve vesnici asi 8 km od hlavní silnice, což obnášelo 8 kilometrů šlapání po kamenitý cestě. Docela opruz, jedeme maximálně 10km/h ale průměrně 7. Po asi hodině a čtvrt dorážíme už před 23 k majáku. Má to tu výhodu, že krásně osvětlena obloha zapadajícím sluncem. Takže super foto. Uleháme.
